Promoting peace and harmony from an Abrahamic perspective

Co je to 'Charita?'

​

Praxe charity znamená dobrovolné poskytování pomoci potřebným jako humanitární akt.

​

Z pohledu Abrahámova Písma mohou být skutky lásky cokoli, co je „laskavé“ a „nesobecké“ a pomáhá někomu v nouzi – a zahrnuje dávání toho, čeho máme více, abychom pomohli těm, kteří toho mají méně nebo jsou v nouzi. . To může být ve formě bohatství, času, znalostí, moudrosti, dobrovolného fyzického úsilí v dobré věci (např. návštěvy nemocných, dobrovolnictví pro charitativní účely). Pro ty, kteří nemohou dávat ve fyzickém smyslu, pak mohou být laskavá slova, modlitba za druhé a odpuštění také považovány za skutky „dávání“ a dobročinnosti. Dokonce i „úsměv“ – malý skutek laskavosti je aktem dobročinnosti, pokud pomůže jinému jednotlivci. (Viz část Laskavost)  

​

Proč je 'charita' důležitá?

​

Dobročinnost je důležitá, protože často pochází z „lásky“ a soucitu k našemu Stvořiteli a ostatním a potvrzuje naši „víru“ v našich srdcích prostřednictvím naší řeči a chování. Potvrzením naší víry také pomáhá „očistit“ naše duše a srdce a usnadňuje nám všem cestu spravedlnosti. Ti, kteří skutečně milují druhé a mají s nimi empatii, jim budou chtít pomáhat a sdílet s nimi svá požehnání v dobách nouze a těžkostí.  

​

Akt dobročinnosti je skvělý způsob, jak ukázat naši „vděk“ Našemu Stvořiteli prostřednictvím sdílení požehnání, která máme, s těmi, kteří to potřebují. Je to akt „oběti“, který zvyšuje zbožnost v našich srdcích a zároveň pomáhá druhým a dává jim naději.

​

​

​

Některé skutky dobročinnosti jsou lepší než jiné, ale z Písma se učíme, že je to záměr v našich srdcích, který je hnací silou a nejdůležitější z duchovního hlediska, ačkoli samotný čin je také velmi dobrý.  

​

Dobročinnost nám může pomoci, abychom se za své hříchy méně „styděli“ a tím, že posílí naši víru, nám pomůže s větší pravděpodobností obrátit se přímo na našeho Stvořitele o pomoc, aniž bychom cítili potřebu spojovat ostatní s Ním v uctívání. Umožňuje našim duším „vidět“ a „slyšet“ a reagovat na Jeho výzvu k odpuštění a pokání. Tímto způsobem se k Němu přiblížíme a vybudujeme si důvěryhodný a silný vztah přímo s naším Stvořitelem – Nejsoucitnějším, Nejvíce odpouštějícím.  

​

​

Jak nám může pomoci „charita“?

​

Některé skutky dobročinnosti jsou lepší než jiné, ale z Písma se učíme, že je to záměr v našich srdcích, který je hnací silou a nejdůležitější z duchovního hlediska, ačkoli samotný čin je také velmi dobrý.  

​

Podle Abrahámova Písma jsou skutky milosrdenství nezbytné, pokud toužíme po duchovním rozvoji. Čím více dáme nad rámec našich vlastních potřeb, tím lépe pro naše duše a pro lidstvo. Čím více světských požehnání od Boha máme, tím více jsme schopni sdílet a pomáhat druhým. Takže se světským zaopatřením přichází i odpovědnost prokázat svou vděčnost tím, že budeme pomáhat těm méně šťastným v tomto světském životě – pokud hledáme duchovní mír a štěstí.  

​

Čistá altruistická charita je, když dáváme, aniž bychom očekávali, že od příjemce něco dostaneme. Podle Písma však Bůh odmění ty, kteří jsou dobročinní – ať už to očekávají nebo ne. Obětování našich požehnání na Boží cestě (na pomoc potřebným, sirotkům, utlačovaným, pocestným, našim rodinám a přátelům – každému, kdo potřebuje naši pomoc) je podle Písma tou nejlepší investicí, kterou může kdokoli na tomto světě udělat. život.  

​

Když dáváme, aniž bychom od příjemce obdrželi byť jen poděkování nebo cokoliv jiného, může to pomoci snížit úroveň našeho „ega“ a zachránit nás před falešným pocitem „sebechvály“ a přesvědčením, že jsme „soběstační“. “ za požehnání, která máme. Pomáhá nám tedy lépe si uvědomovat, že nic z toho, co máme, nám skutečně nepatří, a pokud se o to nepodělíme s ostatními, nejsme toho hodni.  

​

Dobročinnost nám může pomoci, abychom se za své hříchy méně „styděli“ a tím, že posílí naši víru, nám pomůže s větší pravděpodobností obrátit se přímo na našeho Stvořitele o pomoc, aniž bychom cítili potřebu spojovat ostatní s Ním v uctívání. Umožňuje našim duším „vidět“ a „slyšet“ a reagovat na Jeho výzvu k odpuštění a pokání. Tímto způsobem se k Němu přiblížíme a vybudujeme si důvěryhodný a silný vztah přímo s naším Stvořitelem – Nejsoucitnějším, Nejvíce odpouštějícím.  

​

Z Písma se tedy učíme, že skutky pravé lásky nám pomáhají:

​

1) Prokažte naši vděčnost našemu Stvořiteli – Tomu, který nás zaopatřuje, komu patříme a ke kterému se vracíme

2) Potvrďte naši lásku k našemu Stvořiteli a k lidstvu a k ostatním z Jeho Stvoření

2) Očisť nás od hříchu a zla a přibliž se k Němu

3) Usnadněte nám cestu spravedlnosti

4) Pomozte nám dosáhnout vnitřního „Míru“.

5) Pomozte inspirovat ostatní, aby navázali lepší vztah se svým Stvořitelem a mezi sebou navzájem.

​

Jak může „charita“ pomáhat druhým?

​

V tomto světě je dostatek zásob, aby každý člověk a živý tvor měli své základní potřeby. Dokud se navzájem ‚nepodělíme‘ o naše zásoby a nepomůžeme si v láskyplné laskavosti – fyzická chudoba a utrpení budou vždy globálním problémem. Pro každého jedince, který trpí ve fyzickém smyslu, pro ty, kteří mají více a byli chamtiví a lhostejní a nevděční budou trpět v duchovním smyslu. Takže zatímco v tomto světě existuje fyzická chudoba, utrpení a nouze, jak můžeme jako „lidstvo“ na globální úrovni někdy skutečně dosáhnout „míru“ a harmonie s naším Stvořitelem a mezi sebou navzájem?  

​

Písmo nám připomíná, že „záchrana jednoho života je jako záchrana lidstva“, takže se nenechme odradit pomocí jednoho jednotlivce, pokud se ocitneme v situaci, kdy jsme schopni, jen kvůli rozsahu a rozsahu lidské chudoby a potřeby. Kdybychom všichni pomohli jen jednomu člověku, jakýmkoliv způsobem bychom mohli svět chudoby skončit. Kdyby každý člověk pomohl svému bližnímu, který to potřeboval – nad rámec svých vlastních potřeb – každý z nás by měl dostatek zásob, aby nasytil sebe a své děti, oblékl sebe a své děti, měl teplé přístřeší a čistou vodu, kterou by mohl pít pro sebe i své děti. rodiny.  

​

Charita je akt „lidskosti“, když pomáháme těm, kteří to potřebují, navzdory našim rozdílům v názorech nebo přesvědčeních, rase nebo původu.

​

Když uděláme akt lásky pro někoho v nouzi, s čistým úmyslem potěšit našeho Stvořitele a jako ochotní „služebníci“ Boží a nádoby lásky, neočekáváme od příjemce vděčnost.- Místo toho doufáme, že se obrátí k Bohu a projeví Mu vděčnost – Cokoli Jeho služebníci dělají, dělají kvůli Němu. Uznáváme, že On je konečným poskytovatelem pro nás všechny, že nám nic skutečně nepatří a cokoli, co nám bylo dáno požehnáním, pochází z našeho Zdroje života a zaopatření – od Boha. Pokud tedy příjemce ani „nezná“ toho, kdo jim pomohl, je pravděpodobnější, že uvidí pravou altruistickou povahu činu a obrátí se s prosbou o poděkování ke svému Stvořiteli – a právě to těší Jeho služebníky, protože i oni uznávají že On je Nejchvályhodnější a všechna ta chvála a díky patří Jemu Jedinému.  

​

Dáváním bez očekávání ze strany příjemce také pomáháme odstranit břemeno pocitu „dlužnosti“ vůči nám, a proto se kvalita našeho charitativního skutku stává silnější a účinnější v pomoci jim.  

​

​

Jak můžeme být více dobročinní?  

​

​

Než nabídneme akt dobročinnosti: zeptejme se sami sebe – proč to děláme? Má se líbit Bohu? Je to proto, že milujeme lidi a soucítíme s těmi méně šťastnými? Je to proto, že od příjemce očekáváme „chválu“ nebo „díky“? Je to nástroj, který používáme k „ovládání“ druhých tím, že se cítí „zavázáni“ nám? Pokud náš záměr pro skutek lásky pochází z „lásky“ buď k našemu Stvořiteli, nebo z lásky k druhým, nebo jako akt „sebečištění“ – Bůh požehná všem, kdo utrácejí na cestě svého Pána.  

​

Provádění charitativního aktu tak anonymně a diskrétně, jak je to jen možné, pomáhá potvrdit naše čisté úmysly. Stále je však velmi dobré dávat veřejně, protože nejdůležitější je, že to pomáhá těm, kteří to potřebují více než my, a veřejné charitativní činy mohou pomoci inspirovat ostatní, aby dělali totéž.

​

Citáty z Písma o „charitě“

​

"Budou se tě ptát na to, co by měli utratit." Řekněte: ‚Cokoli dobrého vydáte, je pro rodiče a příbuzné, sirotky, potřebné a cestovatele; a cokoli dobrého uděláš, Bůh o tom ví.“ Korán 2:215

„Pokud prozradíte své charitativní výdaje, jsou dobré; ale když je skryješ a dáš je chudým, bude to pro tebe lepší a on z tebe odstraní některé tvé nepravosti. A Bůh s tím, co děláte, je [plně] obeznámen.' Korán 2:271

„Služte Bohu a nic s Ním nespojujte. Buďte laskaví k rodičům a blízkým příbuzným, k sirotkům, k potřebným, k bližnímu, k bližnímu, k cizinci, ke společníkovi po vašem boku a k cestujícímu, a k tomu vaše pravé ruce. Bůh jistě nemiluje pyšné a vychloubačné.“ Korán 4:36

„A buďte vytrvalí v modlitbě; provozovat pravidelnou charitu; a sklánějte své hlavy s těmi, kteří se sklánějí (v uctívání)'. Korán 2:43

​

​

„Je to milosrdný věřitel, který si nenechává věci, které dali chudí dlužníci jako záruku. Neokrádá chudé, ale dává jídlo hladovým a poskytuje oblečení potřebným.“ Ezechiel 18:7

"Ti, kteří utrácejí na charitu, budou bohatě odměněni." Korán 75:10

„Laskavý projev a odpuštění jsou lepší než dobročinnost následovaná zraněním. A Bůh je prost nouze a shovívavý.“ Korán, 2:263

"Krmí strádající, sirotky a zajatce z lásky k Bohu a říkají: Krmíme vás jen pro Boha a nechceme od vás žádnou odměnu ani dík." Korán 76:8-9

„Mluvovi, který je laskavý a půjčuje, je dobře; Zachová svou věc v úsudku.

Neboť nikdy nebude otřesen; Spravedlivý bude navždy připomínán. Nebude se bát zlé zprávy; Jeho srdce je pevné, důvěřuje Pánu. Jeho srdce je podepřeno, nebude se bát, Dokud nepohlédne s uspokojením na své protivníky. Chudým dal zadarmo, Jeho spravedlnost trvá navěky; Jeho roh bude vyvýšen ke cti.“ Žalm 112:5-9

„Není to tak, že se rozdělíš o svůj chléb s hladovými... A přivedeš do domu chudé bezdomovce;  Když vidíš nahého, přikryj ho;  A neschovávat se před vlastním tělem?“ Izajáš 58:7

„Viděl jsi toho, kdo popírá Odměnu? Neboť to je ten, kdo zahání sirotka a nenabádá k krmení chudých. Tak běda těm, kdo se modlí [ale] kteří nedbají na svou modlitbu – těm, kteří dávají najevo [své skutky] a odmítají [prostou] pomoc.“ Korán 107

Není na vás, abyste je vedli; je to Bůh, kdo vede, koho chce. Jakékoli milodary, které dáte, prospívají vaší duši, pokud to děláte pro Boha: cokoli dáte, bude vám plně splaceno a nebude vám ukřivděno. Dejte těm potřebným, kteří jsou zcela zaneprázdněni Boží cestou a nemohou cestovat po zemi [za obchodem]. Nevědomí je mohou považovat za bohaté kvůli jejich sebeovládání, ale poznáte je podle jejich vlastnosti, že vytrvale nežebrají. Bůh si je dobře vědom každého dobra, které dáváte. Korán 2:271-272

„Měl jsem hlad a dal jsi mi něco k jídlu. Měl jsem žízeň a dal jsi mi něco napít. Byl jsem cizinec a vzal jsi mě k sobě domů.“ Marek 25:35

„Nakrmte hladové a pomozte těm, kteří mají potíže. Pak ze tmy zazáří tvé světlo a tma kolem tebe bude jasná jako poledne.“ Izajáš 58:10

„Sdílejte své jídlo s hladovými a poskytněte přístřeší bezdomovcům. Dejte šaty těm, kteří je potřebují, a neschovávejte se před příbuznými, kteří potřebují vaši pomoc.“ Izajáš 58:7

​

Odpověděl jim: „Kdo má dvě košile, ať se podělí s tím, kdo žádnou nemá. Kdo má jídlo, měl by se o něj také podělit.“ Lukáš 3:11

"S jistotou vám všem říkám, že kdokoli z těchto maličkých dá byť jen hrnek studené vody, protože je učedníkem, nikdy neztratí svou odměnu." Matouš 10:42

'Kdo je milostivý k chudým, půjčuje Hospodinu a Hospodin mu odplatí jeho dobrý skutek.' Přísloví 19:17

"Štědrý člověk bude požehnán, protože část svého jídla dává chudým." Přísloví 22:9

'Na konci každého třetího roku vyneseš všechen desátek ze své úrody v tom roce a uložíš je ve svém městě.' Deuteronomium 14:28

...'ale ty mu svobodně otevřeš svou ruku a štědře mu půjčíš dost pro jeho potřebu v čemkoli, co mu chybí.' Deuteronomium 15:8

„Kdybych uchránil chudé od jejich touhy,  Nebo způsobil, že oči vdovy selhaly,  Nebo jsem snědl mé sousto o samotě,  A sirotek to nesdílel  (Ale od mládí se mnou vyrůstal jako s otcem,

A od dětství jsem ji vedl)  Kdybych viděl někoho hynout pro nedostatek šatů nebo že by nuzný neměl pokrývku, kdyby mi jeho bedra nepoděkovala a kdyby se nezahřál rounem mých ovcí, kdybych zvedl ruku proti sirotku, -Protože jsem viděl, že mám oporu v bráně, nechal mi vypadnout rameno z jamky a zlomit si ruku v lokti. Job 31,16-22

​

​

Tato stránka je momentálně ve vývoji. Pokud byste chtěli přispět a podělit se s námi o své myšlenky, pohledy a nápady, napište nám na e-mail a my si přečteme a zamyslíme se nad vaším pohledem: Mír a požehnání.

​

lale.tuncer@universalgodmessageofpeace.co.uk