Promoting peace and harmony from an Abrahamic perspective

​

Co je to 'Vděčnost'?

​

Vděčnost je vlastnost být vděčný; připravenost projevit uznání a oplácet laskavost.

​

Proč je 'Vděčnost' důležitá?

​

Lidé s vděčností uznávají dobro ve svých životech. Abyste nám pomohli porozumět důležitosti vděčnosti – zamyslete se nad tím, jak by se svět cítil bez ní. Jak se můžeme těšit ze svých požehnání na maximum, aniž bychom si jich skutečně vážili? Proč je možné, že i když někteří z nás mohou mít vše, o čem mnozí mohou jen snít – jídlo, přístřeší, oblečení, lásku, rodinu, zdraví, bohatství, stále hledáme štěstí a je pro nás nesmírně obtížné vyrovnat se se ztrátou .' ? Proč ti, kteří mají uspokojeny své základní potřeby a mnohem víc než toto – nadále trpí depresemi, úzkostí, stresem a dalšími problémy duševního zdraví? Na druhou stranu, jak je možné, že když máme méně štěstí než ostatní, pokud jde o světské zaopatření, stále jsme schopni být v míru sami v sobě s tak málo ve srovnání s těmi, kteří mají více světského zaopatření? Co je to, co nás vede přes emocionální, mentální a duchovní boj o „ztrátu“ ve fyzickém smyslu?   

​

Vděčnost jako pojem je relativní a je nekonečná. Nemá žádné hranice. Věci mohou být vždy lepší a věci mohou být vždy horší. V tomto světě vnímání protikladů mohou lidé pomocí našich očí, uší, srdcí a myslí využívat reflexi a zkušenosti k tomu, aby byli schopni srovnávat a lépe porozumět důležitosti vděčnosti a byli schopni se k ní lépe vztahovat. a začlenit je do svého každodenního života.  Čím vděčnější jsme, tím méně „trpíme“. To nám může pomoci převzít odpovědnost za své vlastní utrpení, protože máme schopnost je ovládat prostřednictvím naší úrovně vděčnosti. Skrze vděčnost se utrpení již v tomto fyzickém světě nestane závislým nebo závislým na vnějších příčinách – ale jako „stav“, ve kterém se my sami rozhodneme být. Nemusí vymýtit fyzickou bolest, kterou zažíváme, ale s trpělivostí, vytrvalostí a vděčností. - může nám pomoci „pustit“ potřebu mít svůj život zcela pod kontrolou a zároveň za něj převzít odpovědnost. Vděčnost nás může „osvobodit“ a „osvobodit“ od chamtivosti, závisti a korupce na individuální i univerzální úrovni.  

​

Z abrahámovské perspektivy je některým z nás v tomto světském životě dáno více světského majetku, zdraví, dětí a svobody než jiným, a to je „zkouškou“ v tomto světském životě jak pro nás samotné, tak pro ostatní, kteří mají schopnost. vnímat- umět se vztahovat a něco s tím dělat (podle svých schopností) našimi zkušenostmi a požehnáními nebo jejich nedostatkem. Ptejme se – jak bychom byli schopni být vděční za přístřeší, kdybychom nedokázali porozumět a reflektovat pojem bezdomovectví? Jak bychom byli vděční za jídlo a čistou vodu, kdyby na světě nebylo žádné hladovějící dítě nebo člověk, ať už nyní, nebo v historii, kteří museli cestovat kilometry, aby se mohli napít ze špinavého zdroje vody? Jak můžeme být vděční za to, že jsou naši milovaní přítomni v našich životech, a jak si je skutečně vážit, kdyby mezi námi nebyli někteří z nás, kteří ztratili své blízké, se kterými jsme se mohli stýkat? Skutečnost, že tyto protiklady existují nebo kdysi existovaly buď v našich vlastních životech nebo v životech jiných lidských bytostí, nám pomáhá být schopni projevit „vděk“ porovnáním našich současných zkušeností a požehnání s našimi minulými zkušenostmi. a požehnání – neboli životy a požehnání a zkušenosti druhých v současnosti nebo minulosti.

Abrahámovo písmo vyzývá lidstvo, aby bylo ‚vděčné‘ Bohu a bylo vděčné svým rodičům. Ale někdo se může zeptat- Ale proč Bůh chce nebo ‚potřebuje‘ naši vděčnost? Jak získáváme poznání a porozumění, vidíme, že Bůh nepotřebuje vděčnost – je „osvobozen od nouze“. Chce, abychom byli vděční, abychom z toho měli užitek my sami. Ve skutečnosti je to lidstvo, které vyžaduje vděčnost, protože nejsme osvobozeni od potřeby – na rozdíl od Něho – a nejsme „všichni soběstační“-  na rozdíl od Něho.  Jeho žádost o vděčnost pochází z lásky a milosrdenství, nikoli z potřeby.  

​

Jak nám může pomoci 'Vděčnost'?

​

Vděčnost je klíčový pojem a vlastnost, kterou můžeme začlenit do našich životů, abychom byli skutečně „šťastní“. Vděčnost nám pomáhá vidět sklenici jako „napůl plnou“ spíše než „napůl prázdnou“. Vděčnost pomáhá lidem cítit pozitivnější emoce, vychutnávat si dobré zkušenosti, zlepšovat své zdraví, vypořádat se s nepřízní osudu a budovat pevné vztahy. Když se sami cítíme „vděční“ – s tím přichází pocit vnitřní spokojenosti a míru.  

​

Vděčnost nám může pomoci vybudovat lepší vztah s naším Stvořitelem – Zdrojem veškerého Zaopatření, Tím, který nám dal „Život“ a „Svobodu věřit a uctívat“. Člověk může někdy „zapomenout“ nebo považovat za samozřejmost požehnání, která mu byla dána – pro „život“. Vzdávejme díky za to, že máme oči, kterými můžeme vidět, uši, kterými můžeme slyšet, srdce, kterými rozumíme, intelekt, kterým prostřednictvím poznání a moudrosti hledáme Pravdu. Čím více jsme vděční za své životy, schopnost vnímat, své zdraví, schopnost pracovat a být soběstační, své blízké – děti, rodiče, rodinu a přátele – tím pokornějším se naše srdce stává. Čím pokornější jsou naše srdce vůči našemu Stvořiteli, tím jsou měkčí a pravděpodobněji pociťujeme ‚lásku‘ a ‚soucit‘ k Němu ak druhým. Čím více lásky cítíme ke svému Stvořiteli, tím je pravděpodobnější, že obětujeme to, co máme pro Jeho Věc, jako způsob, jak projevit svou vděčnost za naše požehnání. Čím více milujeme druhé, tím pravděpodobněji pocítíme touhu a potřebu pomáhat druhým tím, že se s nimi podělíme o svá požehnání, za která jsme vděční, a chceme pro ně to, co sami chceme. Často zjišťujeme, že úroveň naší laskavosti je úměrná úrovni naší vděčnosti. Proč bychom měli nutkání sdílet svá požehnání s těmi, kteří to potřebují více než my – pokud sami nejsme přesvědčeni, že máme víc, než potřebujeme? 

Vděčnost nám může pomoci osvobodit nás od chamtivosti. Čím vděčnější jsme a čím více si uvědomujeme, že štěstí nenacházíme ve světském bohatství, ale spíše ve spravedlnosti a duchovním míru, tím méně pravděpodobně budeme „závidět“ těm, kteří mají více světských zisků. Čím méně závidíme, tím méně budeme v našich životech hnáni snahou mít „více“ světského bohatství, které přesahuje naše potřeby. Čím více nás jako lidstva dokáže převzít odpovědnost a hledat cestu k vděčnosti, tím mírumilovnější a harmoničtější mohou být naše vztahy a svět. Čím méně naši vůdci kladou důraz na materialistické bohatství a zisk, tím více času a energie mohou investovat do toho, aby nám všem pomohli zlepšit naše vztahy.  

​

Vděčnost nám také může pomoci překonat každodenní výzvy, kterým všichni čelíme, a těžkosti v našich životech, se kterými se cítíme nuceni se vypořádat. Vděčnost nám pomáhá lépe se vypořádat a vyrovnat se s časy „ztráty“. Když ‚ztratíme‘ něco, co pro nás něco znamenalo, vděčnost nám může pomoci překonat pocit ‚zoufalství‘ a ‚utrpení‘ a pomoci přeměnit negativní emoce na pozitivní. Díky tomuto nastavení mysli se stáváme schopnějšími učit se a reflektovat to, co někteří mohou považovat za „negativní“ zkušenost, získat „moudrost“, kterou pak můžeme začlenit do našich životů a životů druhých v přítomnosti a budoucnost – proměnit ji v něco „pozitivního“. Vděčnost nám proto může pomoci duchovně „růst“ prostřednictvím prožívání „ztráty“ ve fyzickém smyslu. Vděčnost je také hlavní součástí duševní pohody a může nám pomoci vyléčit se z příznaků deprese a úzkosti.  

​

Čím více porovnáváme svá požehnání s těmi, kteří mají méně ve fyzickém smyslu, než s těmi, kteří mají více – tím více si připomínáme nespravedlnost, útlak a korupci ve světě, které přispěly k utrpení. Na světě je toho dost, aby nasytil každého. Čím více si budeme připomínat nerovnováhu, která je ve světě přítomná, a budeme vděční za svá požehnání, tím pravděpodobněji převezmeme zodpovědnost a uděláme s tím něco podle svých schopností. Když vidíme, jak ostatní 'trpí' fyzickou ztrátou, a přijmeme možnost, že by se to mohlo stát nám nebo našim blízkým, právě tato možnost nám může pomoci prohloubit v našich srdcích soucit s těmito jednotlivci. Tento soucit a láska jsou hnacím faktorem pro lidstvo a pomáhají nám nastolit mír a spravedlnost ve světě.

Abrahámská písma nás povzbuzují, abychom byli „vděční“ svému Stvořiteli – Bohu – který nás stvořil a dal nám ze své milující laskavosti. Také nás povzbuzují, abychom byli vděční našim rodičům. Vztah mezi rodičem a dítětem je důležitý koncept, o kterém můžeme přemýšlet, aby nám pomohl uvědomit si důležitost vděčnosti vůči našemu Stvořiteli. Položme si otázku – proč chceme vděčnost od našich dětí? Je to proto, že s nimi chceme navázat lepší vztah? - Možná je to potom a  Proč je tak důležité, abychom projevovali vděčnost Našemu Stvořiteli, Zdroj veškeré existence je proto, abychom s Ním mohli navázat lepší vztah? A proč chce, abychom s Ním navázali lepší vztah? -Protože čím lepší, silnější a klidnější bude náš vztah s naším Stvořitelem, tím lepší budou naše vztahy mezi sebou. Bez Zdroje pojmů láska, pravda, laskavost, soucit, odpuštění, respekt, pokora, vděčnost atd.  jak můžeme nastolit mír a harmonii v sobě a v našich vztazích na individuální i globální úrovni – jaký by pak byl smysl stvoření?

Jak může 'Vděčnost' pomoci druhým?

​

Když vděčnost přichází se soucitem a láskou k druhým, tyto koncepty nám pomáhají chtít pro druhé to, co chceme pro sebe, a s tím přichází „touha“ „sdílet“ naše požehnání s těmi, kteří jsou méně šťastní ve světském fyzickém smyslu. stejně jako duchovní smysl. Čím více sdílíme nad rámec našich potřeb s těmi, kteří mají méně štěstí v bohatství, zdraví a životech – tím „vyrovnanější“ se tento svět stane a tím lépe bude pro naše duchovní, a tedy fyzické, emocionální a duševní blaho.

​

Když projevujeme vděčnost těm, kteří nám prokazují laskavost tím, že jim poděkujeme, vrátíme laskavost nebo jakýmkoli způsobem, který se zdá být rozumný – umožňuje to ostatním cítit se „ocenění“ za jejich úsilí a zvyšuje pravděpodobnost, že budou ve svých činech pokračovat. laskavost – pokud byl akt laskavosti proveden s očekáváním návratu. Ti, kteří konají dobro, aniž by očekávali odplatu – kvůli Bohu a aby Mu projevili vděčnost – nebudou očekávat ani „díky“, a pokud někdo není schopen oplatit laskavost nebo laskavost – nebude je to klást. být nadále laskavý a velkorysý. (viz laskavost)  

​

Kdyby se více z nás navzájem povzbuzovalo, abychom byli vděční ‚Bohu‘ – Zdroji veškerého zaopatření – místo jeden druhému, a kdyby všichni ti, kteří ‚dali‘ to, co dávají, aby pomohli druhým, tak učinili, aby projevili vděčnost svému Stvořiteli bez očekávání vrácení od příjemce-  představte si, jaký by to byl svět? Lidé by se navzájem nerozčilovali, že neopětovali laskavost, a lidstvo by „sdílení“ nad rámec našich potřeb považovalo za „povinnost“ a způsob, jak projevit vděčnost svému stvořiteli a jako způsob, jak projevit úctu celému životu. Tím, že se zbavíme potřeby, aby nám druzí projevovali vděčnost za to, co pro ně děláme – „osvobodili bychom“ je od pocitu „dlužnosti“ vůči nám, protože naše činy by byly skutečně altruistické povahy a spíše by připomínaly akt. charita. A představte si svět, kde všichni ti, kteří dávají, aby pomáhali druhým, tak činí z lásky ke svému Stvořiteli, lásky k sobě navzájem a protože jsou vděční za svá požehnání – zatímco všichni ti, kteří  přijímat laskavost  snažte se projevit vděčnost Bohu tím, že se také podělíte o jejich zaopatření s těmi, kteří jsou na tom fyzicky hůře –  a těm, kteří jim prokázali laskavost, jak nejlépe dovedli. O kolik šťastnější a požehnanější bychom se všichni cítili?  

​

Své děti často učíme, že „sdílení je péče“ a učíme je říkat „děkuji“ a projevovat vděčnost a úctu nám i všem ostatním za vše, co pro ně děláme – Ale pojďme se zamyslet – proč chceme, aby vyrostly vědět, že je nejlepší se podělit s ostatními? Proč chceme, aby byli vděční? Nejsme jako oni v očích našeho Stvořitele? Praktikujeme to, co kážeme? Oč je pravděpodobnější, že naše děti vyrostou v laskavé a sdílné a vděčné, pokud budeme projevovat vděčnost našemu Stvořiteli.  kdo se stará o nás a naše rodiče, kteří se s námi podělili o jejich zaopatření?  

​
 

Jak můžeme být vděčnější?

​

Někteří z nás mohou věřit, že to, co máme v tomto fyzickém světě, „patří“ nám a že na to máme „právo“. My  se mohou domnívat, že jsou soběstační a „hodní“ tohoto ustanovení, a proto jsou méně  vděčný za to.  Zamysleme se však nad pojmem „poskytování“. Co je to „Provision“?  Poskytování je plynulý koncept. Co nám v tomto fyzickém světě patří, co nepatřilo jiným před námi? Co si bereme s sebou do hrobu? Jsme skutečně soběstační nebo je vše, co máme, proto, že nám to bylo poskytnuto přímo či nepřímo? Je něco, o čem si myslíme, že vlastníme půdu, majetek, bohatství, děti, naše těla – skutečně naše? jsou věčné? Máme je pod kontrolou nebo existuje Vyšší Existence, která nám to všechno může v mžiku vzít?

Z abrahámovské perspektivy – všichni „patříme“ Bohu – a k Němu se vracíme. Jsme pouze duchovní bytosti, které existují ve fyzické podobě a veškeré zaopatření pochází od Něho buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím druhých, kteří působí jako nádoby pro tento proud Jeho zaopatření. Stará se o ty, kteří se starají o nás. Všechno, co pro nás naši rodiče dělají, je kvůli ‚Zdroji veškerého zaopatření‘. Zajišťují nás, protože o ně bylo postaráno.   Všechno, co je „dobré“, co děláme pro naše děti a své blízké, a cokoli, co sdílíme z lásky a vděčnosti, je proto, že i o nás bylo zaopatřeno.  

​

1) Skrze pokoru a prosbu našeho Stvořitele, aby nám pomohl být vděčnější za Jeho požehnání.

2) Namísto porovnávání našich požehnání s těmi, kteří mohou mít zjevně více ve fyzickém smyslu, pokud se srovnáváme s těmi, kteří mají „zjevně“ méně – může nám to pomoci cítit se vděčněji za naše požehnání.

​

3) Prostřednictvím prožívání ztráty a zisku a porovnávání a  uvažování o  zkušenost obou.

​

4) Prostřednictvím vzájemného sdílení našich zkušeností „ztráty“ a „nasloucháním“ a učením se jeden od druhého.

​

5) Prostřednictvím zavedení disciplíny vděčnosti prostřednictvím řeči a chování, např. děkování Bohu každé ráno a večer za  požehnání  života a jeho příležitostí, popř  pamatovat si říci „děkuji“ ostatním, když pro nás udělají skutek laskavosti.

​

6) Prostřednictvím reflexe a všímavosti a 'empatie' pro druhé v době jejich 'ztrát'.  

​

7) Prostřednictvím skutků dobročinnosti.

​

8) Modlitba za druhé.

​

9) Půst. Obětování poskytování jídla a vody na určitou dobu nám může pomoci vypěstovat si „empatii“ k těm, kteří mají méně štěstí než my, a pomoci nám být vděčnějšími za naše základní zásoby, když je máme.  

​

(Výše uvedený text je založen na úvahách Dr. Lale  Tuncer)

​

​

​

Citáty z Písma na téma 'Vděčnost:'

​

„... A přikázali jsme člověku ohledně jeho rodičů – jeho matky  počal ho ve slabosti za slabostí a jeho odstavení bylo za dva roky. Děkujte Mně a svým rodičům; pro mě je osud. Korán 31:14

​

„…Jestliže někdo touží po odměně v tomto životě, dáme mu ji; a bude-li někdo toužit po odměně na onom světě, dáme mu ji. A rychle odměníme ty, kteří (slouží nám) vděčností.“ Korán 3:145

​

"...Každý, kdo je vděčný, tak činí pro zisk své vlastní duše..." Korán 31:12

​

​

„...Nevidíš, že lodě plují po oceánu z milosti Boží, aby ti ukázal něco ze své slávy.  Opravdu jsou v tom znamení pro ty, kteří jsou stálí a děkují.“Korán 31:31

​

​

„Budu chválit Boží jméno v písni a oslavovat Ho  s díkůvzdáním.“ Žalm 69:30

​

„Pokud jsi vděčný, určitě bych ti dal víc; a pokud jsi nevděčný, můj trest je opravdu přísný.“  Korán 14:7

​

​

„Když tam stálo celé shromáždění Izraele, král se otočil a požehnal jim. Pak řekl:

„Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, který vlastní rukou splnil, co slíbil svými ústy mému otci Davidovi. Neboť řekl: ‚Ode dne, kdy jsem vyvedl svůj lid Izrael z Egypta, nevybral jsem si město v žádném izraelském kmeni, abych tam postavil chrám, aby tam bylo mé jméno, ale zvolil jsem Davida, aby vládl svému lidu. Izrael.'

„Můj otec David měl na srdci postavit chrám pro jméno Hospodina, Boha Izraele. Ale Hospodin řekl mému otci Davidovi: ‚Udělal jsi dobře, že jsi měl v srdci postavit chrám pro mé jméno. Přesto nejsi ty, kdo postaví chrám, ale tvůj syn, tvé vlastní maso a krev – on je ten, kdo postaví chrám pro mé jméno.“

„Hospodin dodržel slib, který dal: Nastoupil jsem po svém otci Davidovi a nyní sedím na izraelském trůnu, jak Hospodin slíbil, a postavil jsem chrám pro jméno Hospodina, Boha Izraele. Poskytl jsem tam místo pro archu, v níž je smlouva Hospodinova, kterou uzavřel s našimi praotci, když je vyvedl z Egypta.“  1. Královská 8:14-21

​

​

„Proč by tě měl Bůh trestat, když jsi mu poděkoval a uvěřil jsi v něj. A Bůh je vždy vševděčný (dobra), vševědoucí.“ Korán 4:147

​

​

'Zpívejte  Pán  s vděčnou chválou; dělat hudbu  našemu Bohu na harfu.“ Žalm 147:7

​

​

​

'Je to On, kdo vám umožňuje cestovat po zemi i po moři, dokud, když jste na lodích a ony s nimi plují dobrým větrem a radují se z toho, přijde bouřkový vítr a vlny na ně přijdou odevšad a oni se domnívají že jsou obklopeni, prosí Boha a jsou k Němu upřímní v náboženství: "Pokud byste nás před tím zachránili, určitě budeme mezi vděčnými."  Ale když je zachrání, okamžitě se dopustí bezpráví na zemi bezpráví. Ó lidstvo, vaše nespravedlnost je pouze proti vám samým, protože [je to pouze] požitek ze světského života. Potom se k nám vrátíte a my vás budeme informovat o tom, co jste dělali.“ Korán 10:22-23

​

„Děkuji ti a chválím tě, Bože svých předků:  Dal jsi mi moudrost  a moc, dal jsi mi poznat, oč jsme Tě žádali, dal jsi nám poznat králův sen.' Daniel 2:23

​

​

"A cokoli z požehnání a dobrých věcí máte, je od Boha." Korán 16:53

​

„Dali jsme Luqmanovi moudrost: ‚Prokažte vděčnost Bohu. Každý, kdo je vděčný, to dělá, aby prospěl své duši, ale kdo je nevděčný, Bůh je vpravdě prostý všech potřeb hodných chvály.'“  Korán 31:12

​

​

„Děkuji ti, Otče, Pane nebe a země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým dětem; ano, otče, neboť taková byla tvá milostivá vůle. Všechno mi bylo předáno od mého Otce a nikdo nezná Syna kromě Otce a nikdo nezná Otce kromě Syna a toho, komu se Syn rozhodl zjevit.“ Matouš 11:25–27

​

„Potom, když (Šalamoun)) viděl, že je to položeno před sebou [s odkazem na trůn královny ze Sáby], řekl: ‚Toto je milostí mého Pána, aby mě vyzkoušel, zda jsem vděčný nebo nevděčný! A kdo je vděčný, opravdu, jeho vděčnost je za (dobro) jeho vlastního já, a kdo je nevděčný, (je nevděčný pouze za ztrátu svého vlastního já). Rozhodně! Můj Pán je bohatý (svobodný od všech potřeb), hojný.“  Korán 27:40

​

​

'Budu ti děkovat,  Pane, celým svým srdcem; Budu vyprávět o všech Tvých úžasných činech.“ Žalm 9:1

​

„Řekl (Šalamoun): „Můj pane! Inspiruj a veď mě, abych Ti mohl poděkovat za Tvou přízeň, kterou jsi mi a mým rodičům prokázal, a abych mohl jednat spravedlivě tak, aby se Ti to líbilo. a zahrň mě (ze své milosti) mezi své spravedlivé služebníky." Korán 27:19

​

„A přikázali jsme člověku ohledně jeho rodičů – jeho matka ho počala ve slabosti a slabosti a jeho odstavení bylo ve dvou ročních obdobích. Děkujte Mně a svým rodičům; pro mě je osud.“ Korán 31:14

​

"S chválou a díkůvzdáním zpívali."  Pán: „Je dobrý; Jeho láska k Izraeli trvá navěky." A všichni lidé začali křičet  chvála k  Pane, protože Nadace  z domu  Pán  byl položen.“  Ezdráš 3:11

​

​

„Potomstvo těch, které jsme zplodili s Noemem; jistě byl vděčným služebníkem Božím.“  Korán 17:13

​

'Poděkuji  Pán  kvůli jeho spravedlnosti; Budu zpívat chválu  ze jména  Pán  Nejvyšší.“ Žalm 7:17

​

„Děkuji ti ve velkém shromáždění; mezi davy  Budu tě chválit.“ Žalm 35:18

​

'Přijít,  pojďme zpívat pro radost  k  Pán; křičme nahlas  ke Skále  naší spásy/ Předstupme před Něj  s díkůvzdáním a oslavujte Ho hudbou  a píseň. Pro  Pán  je velký Bůh, Velký Král  Nade všechny bohy.“ Žalm 95:1-3

​

"Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním."  a Jeho soudy  s chválou; vzdávejte mu díky a chvalte jeho jméno. Pro  Pán  je dobrý  a Jeho Láska trvá Navěky; Jeho Věrnost  pokračuje po všechny generace.“ Žalm 100:4-5

​

'Chválit  Pán. Poděkujte  Pane, neboť On je dobrý; Jeho Láska trvá navždy.“ Žalm 106:1

​

Ať poděkují  k  Pán  za jeho neutuchající lásku a jeho úžasné skutky  pro lidstvo. Ať obětují děkovné oběti a vyprávějí o jeho dílech  s písněmi radosti. Žalm 107:21-22

​

'Poděkujte  Pán,  neboť je dobrý; Jeho láska trvá navždy.“ Žalm 118:1

​

„Protože přijímáme království, které nelze otřást,  buďme vděční a uctívejme Boha přijatelně s úctou a bázní,  neboť náš „Bůh je stravující oheň.““ Židům 12:28-29

​

​

​

‚Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírný a pokorný srdcem, a naleznete odpočinek pro své duše. Neboť mé jho je příjemné a mé břemeno lehké.'  Matouš 11:28-30

​

'..vzal těch sedm chlebů a ryby, vzdal díky, lámal je a dával je učedníkům a učedníci je dávali zástupům.' Matouš 15:36  

​

​

„A když se modlíte, nesbírejte prázdné fráze jako pohané, protože si myslí, že budou vyslyšeni pro svá četná slova.  Nebuďte jako oni, neboť váš Otec ví, co potřebujete, než ho požádáte.' Matouš 6:7–8

​

​