Promoting peace and harmony from an Abrahamic perspective

Co je to pokora?

​

Pokora je vlastnost mít skromný nebo nízký pohled na svou důležitost. Absence jakýchkoli pocitů být lepší než ostatní.

​

Proč je důležitá pokora?

​

Abychom nám pomohli lépe porozumět důležitosti pokory – zamysleme se nad tím, jaké škody může způsobit arogance a pýcha – opak pokory. Jak se cítíme, když někdo mluví nebo se chová způsobem, který v nás vyvolává dojem, že si myslí, že je „lepší“ než někdo jiný? Když jsme arogantní nebo pyšní, je méně pravděpodobné, že budeme naslouchat perspektivám druhých a pochopíme a budeme otevření k sebereflexi, všímavosti, méně pravděpodobně budeme otevření k naslouchání o jiných pohledech na „pravdu“, učení, zdokonalujeme se. Arogance také často vede ke snížení úrovně soucitné láskyplné laskavosti, kterou projevujeme druhým, a proto je mnohem méně pravděpodobné, že ostatní naslouchají tomu, co také musíme říci. Zjišťujeme, že ve vztazích a ve všech ostatních oblastech života je to krátkodobý – pokud vůbec nějaký – úspěch.

​

Tolik lidstva je rozděleno. Velká část tohoto rozdělení je výsledkem konfliktu a vzájemné žárlivosti, pýchy a arogance a kvůli víře, že my máme pravdu a ostatní se mýlí. Velká část pochází z naší pokory, a tudíž z naší neschopnosti posuzovat dobré od špatného. S pokorou přichází uvědomění a porozumění – je pravděpodobnější, že duchovně porosteme, budeme se více objímat, respektovat a milovat jeden druhého a odpouštět si – je méně pravděpodobné, že se budeme hádat nebo bojovat o půdu, moc nebo materialistické bohatství – protože čím více Jsme pokorní, tím pravděpodobněji se budeme chtít o svá požehnání podělit s ostatními, protože se cítíme méně zaslouženi – nebo je používáme k pomoci druhým jako způsob, jak jim dokázat svou vděčnost.

​

Místo „obviňování Boha“ z událostí, které se dějí v našich životech a které můžeme vnímat jako negativní – skrze pokoru si pamatujeme, že On ví nejlépe a že vše dává v náležité míře – a že On je nejlepší z plánovačů – a že možná když něco považujeme za špatné, může to být ve skutečnosti dobré, a že když předpokládáme, že je něco dobré, může to být pro nás ve skutečnosti špatné.

​

Jak nám může pokora pomoci?

​

Všichni jsme lidé a všichni děláme chyby. Lidé přicházejí v různých tvarech, velikostech, barvách, pozadí – ale všichni sdílíme jednu věc společnou – naši duši a naši svobodu věřit. Když máme pokoru, je pravděpodobnější, že duchovně porosteme tím, že se budeme učit jeden od druhého a z osobních životních zkušeností. A co je nejdůležitější – je pravděpodobnější, že se k sobě budeme moci chovat tak, jak si sami přejeme, aby se oni chovali k nám, a proto budeme úspěšní ve všech oblastech života – zejména ve „vztahu“ jak se Stvořitelem, tak s Jeho stvořením.

​

V čem je někdo „lepší“ než někdo jiný? Všichni jsme dostali právo ‚věřit‘ čemukoli, co chceme, dokud jsme naživu – a někteří si toto právo věřit mohou vybrat a rozhodnout se věřit, že jsou lepší než ostatní kvůli požehnáním, která jsou  dáno jim. Ale pozvěme se navzájem  na chvíli se zamyslet; Když věříme, že někdo může být „lepší“ než někdo jiný kvůli své rase nebo barvě pleti nebo kvůli tomu, kolik materiálního bohatství má, nebo kvůli postavení své práce nebo kvůli tomu, jak je navenek atraktivní , nebo kvůli určitému talentu, který by mohli mít...- Zeptejme se sami sebe- vybrali jsme si barvu pleti nebo to bylo vybráno pro nás? Kdybychom se náhodou narodili do jiné rodiny, jiné kultury s menším zabezpečením, než máme dnes – byli bychom v situaci, v jaké se nacházíme nyní? Vybrali jsme si vzdělání my, nebo to bylo vybráno za nás? Jak velkou kontrolu máme nad svým materialistickým bohatstvím? - Můžeme si to vzít s sebou do hrobů? Vybrali jsme si všechna požehnání, o kterých věříme, že máme, nebo nám byla dána a vybrána pro nás? Čím jsme si zasloužili tato požehnání? Vytvořili jsme své talenty nebo nám byly dány? Jak trávíme své životy používáním těchto požehnání – využíváme je k užitku sobě samým, nebo je využíváme ve prospěch ostatních, kteří mají méně štěstí než my? Kladení těchto otázek nás může vést k tomu, že si uvědomíme, že ve skutečnosti mnoho z toho, co v životě máme, není proto, že bychom si to zasloužili – takže nám to může pomoci být pokornějšími, méně se chlubit a toužit být vděčnější. Skvělý způsob, jak ukázat svou vděčnost za naše požehnání, je sdílet je s ostatními nebo je používat způsobem, který pomáhá těm, kteří mají méně štěstí než my. V žádném případě nás to nedělá „lepšími“ než ostatní, protože jsme zjistili, že mnohé z toho, čím se lidé chlubí a arogantně se chlubí – není kvůli jejich soběstačnosti – berme to tedy spíše jako zkoušku pokory a vděčnosti…

​

Skrze pokoru je pro nás snazší obrátit se k Bohu, který je Ten, kterému můžeme nebo nemusíme věřit, že je Ten, kdo nám poskytl naše požehnání. Dělat chyby je součástí duchovního růstu a rozvoje a být „lidským“. Dokud děláme chyby z nevědomosti, jsme pokorní a obracíme se k Němu k pokání a snažíme se aktivně napravovat své cesty, je mnohem pravděpodobnější, že budeme schopni změnit negativní v pozitivní a využít tuto schopnost k pomoci druhým. Díky pokoře budeme s větší pravděpodobností schopni ‚odpustit‘ druhým, kteří nám ubližují, protože se vyhýbáme tomu, abychom si mysleli, že jsme lepší než oni. Tím, že dokážeme odpustit druhým a odpustit druhým, přirozeně cítíme, že jsme také hodni odpuštění v přítomnosti Boha, a to pomáhá zlepšit náš vztah se Stvořitelem, Subtilním, Vědomým.

Místo „obviňování Boha“ z událostí, které se dějí v našich životech a které můžeme vnímat jako negativní – skrze pokoru si pamatujeme, že On ví nejlépe a že vše dává v náležité míře – a že On je nejlepší z plánovačů – a že možná když něco považujeme za špatné, může to být ve skutečnosti dobré, a že když předpokládáme, že je něco dobré, může to být pro nás ve skutečnosti špatné. Když máme pokoru – nepředpokládáme, že máme všechny odpovědi. Zjistíme tedy, že je snazší ‚pustit‘ potřebu ‚kontrolovat‘ to, nad čím nemáme kontrolu. TÍM, že se dokážeme vzdát, je pravděpodobnější, že se přesuneme od traumatických událostí a vytěžíme ze současnosti a budoucnosti maximum, místo abychom se zabývali pocity zášti a hněvu z minulosti. Umožňuje nám převzít větší zodpovědnost za svůj život se schopnostmi, které máme, než abychom si hráli na oběť a obviňovali ostatní.

​

Ti, kteří v Něj věří – si prostřednictvím životních událostí uvědomují, jak krátkodobá mohou být naše požehnání, když za ně nejsme vděční, nebo když se chlubíme nebo předpokládáme, že naše požehnání nás činí lepšími než kdokoli jiný méně šťastnými: Protože v Jeho rukou jsou panství všeho- Dává, komu chce, a odnímá, komu chce.

Je tedy důležité si připomínat, že nejsme až tak soběstační nebo „kontrolu“ svých životů. Máme svobodnou vůli, abychom mohli co nejlépe využít naše požehnání – projevme proto vděčnost za naše požehnání tím, že je použijeme na pomoc druhým, kteří mají méně štěstí, než bychom mohli mít my. Nepohlížejme však na druhé – protože možná používají svá požehnání lépe než my, i když se nám může zdát, že jsme požehnanější než oni.

Pro ty z nás, kteří věří v Boha: Poselství, které můžeme získat z písem, která byla poslána lidstvu pro vedení a moudrost, je, že  v konečném důsledku nejde o to, jaká požehnání máme, která nás činí lepšími než někdo jiný, ale o to, jak využíváme požehnání, která máme, abychom uctívali Boha a pomáhali druhým. Pouze Bůh zná naše úmysly a myšlenky a Písmo nás povzbuzuje, abychom se navzájem neodsuzovali – takže i když se někdo ‚zdá‘, že je spravedlivější než někdo jiný – pouze On zná jejich záměr za jejich činem – možná ten, na kterého se díváme dole je příjemnější našemu Pánu než nám? Možná jsou jeho záměry čistší než naše? Buďme pokorní a kéž nám pomůže zůstat pokornými a zvýšit naši pokoru, abychom si mohli udržet dobrý a zdravý vztah s Ním a ostatními z Jeho stvoření.

​

Jak může pokora pomoci druhým?

​

Naše míra pokory může obrovsky ovlivnit naši schopnost „spojit se“ s ostatními – jinými lidskými bytostmi, bez ohledu na rasu, náboženství nebo pozadí – stejně jako s jinými tvory stvoření. Jak se cítíme v přítomnosti těch, kteří jsou vychloubační, pyšní a arogantní ve srovnání s přítomností těch, kteří se svými požehnáními nedávají na odiv, kteří nejsou příliš hrdí na to, aby přiznali své chyby? Takže když jsme skromnější a pokornější a chováme se skromně – nebudeme se chlubit svými požehnáními a dary, kterými jsme mohli být obdarováni – pomáháme ostatním, aby se v naší přítomnosti cítili lépe, takže jsou pohodlnější a mohou být v naší přítomnosti svým „skutečným já“. Když je nám příjemnější, abychom mohli vyjádřit své pravé já ve společnosti toho druhého, aniž bychom se cítili nepříjemně nebo že se na nás dívali svrchu, je pravděpodobnější, že v nás poroste láska k druhým a láska k nim poroste. a soucit s námi – je pravděpodobnější, že budeme schopni být sami k sobě věrní, a proto navážeme dlouhodobější důvěryhodné vztahy a budeme spolu v mnoha ohledech kreativní.

Když se chováme skromně – usnadňujeme ostatním vyhnout se pocitům nepřátelství a žárlivosti vůči nám – a proto je pravděpodobnější, že nás budou „mít rádi“ a budou ochotni s námi navázat „vztah“. S větší pravděpodobností vidíme věci z jejich perspektivy, a proto jim nasloucháme a rozumíme jim a přimějeme je, aby se cítili milováni a ceněni. To umožňuje ostatním, aby se cítili více schopni být sami k sobě, věřit v sebe a být kreativní pomocí požehnání, která také dostali, aby pomohli ostatním i nám.

​

Čím pokornější se staneme – tím více si uvědomíme, že jsme všichni součástí jedné duše – jedné existence, a začneme „vidět“, „slyšet“ a „cítit“ své okolí způsobem, který nás pomáhá „sjednotit“ – soustředíme se na věci, které máme společné, než abychom se hádali a rozdělovali kvůli našim rozdílům. Uvědomujeme si, že neexistuje žádné jiné Božstvo než Bůh – a že jedině On má právo být uctíván. Pomáhá nám „pustit“ konflikty a hněv vůči sobě navzájem, protože je méně pravděpodobné, že budeme předpokládat, že my máme pravdu a ostatní se mýlí. Místo toho, cokoli děláme – není o tom, abychom jeden nad druhým vítězili – ale abychom potěšili Boha a část Jeho Božské Vůle. Necháme Ho, aby posuzoval naše cesty a vedl nás, obracíme se k Němu s prosbou o pomoc a pomoc a stáváme se Mu vděčnější, a proto je pravděpodobnější, že Mu budeme sloužit podle svých nejlepších schopností.

​

Jak se můžeme stát pokornějšími?

​

Někdy se v životě stanou události, které nás „šokují“ z našich předpokladů, že máme vše pod kontrolou, i když zjevně ne. Životní události, jako je ztráta člověka, kterého milujeme, nebo mor, který ničí naši schopnost se o sebe postarat – nám mohou pomoci připomenout, že nejsme až tak soběstační a že jsme možná mohli být vděčnější za naše požehnání a zaopatření. . Ztráta bohatství, zdraví, životů, dětí, to vše nám může být připomínkou toho, že tento život není věčný a že vše, co máme, uschne a zemře a že vše, co si bereme do hrobu, jsou naše duše – a proto je důležité, abychom se o to starali. Tato připomínka sama o sobě pro nás může být velmi pokorná. Proto se při velkých traumatických životních událostech častěji obracíme k Bohu a žádáme o pomoc. Je pro nás snazší zapomenout na Boha nebo „vyšší bytost“, když nás rozptylují světské požitky a často za ně budeme nevděční. Dokud jsme však lidé – všichni budeme dělat chyby a budeme čelit událostem ve svém životě, které považujeme za negativní – dokud je nezamyslíme a nepoučíme se z nich, abychom se zlepšili, stali se vděčnějšími, nezapomínejme, že věci mohou být vždy horší.

Následující věci nám mohou pomoci stát se pokornějšími:

​

Obrátením se k Bohu o pomoc

​

Hledání znalostí a moudrosti: Čím více se toho učíme, tím více si uvědomujeme, že víme velmi málo.

​

Projevování vděčnosti: v dobách lehkosti, ale také v dobách těžkostí, pokud můžeme tím, že si budeme pamatovat, že věci mohou být vždy horší

​

Prostřednictvím reflexe v dobách strádání a ztrát – abychom si připomněli, že nejsme v konečné kontrole nad vším. To nám může pomoci obrátit se k Bohu – který má konečnou kontrolu nad životem a veškerou existencí

​

Skrze všímavost – když si všímáme své řeči a chování a snažíme se zacházet s druhými tak, jak bychom si přáli, aby se s námi zacházelo ve všem, co děláme – projevujeme pokoru, že si nemyslíme, že jsme lepší než ostatní.

​

Skrze skutky milující laskavosti

​

Skrz skromnost v našem chování a slovech: vyhýbat se vychloubačným řečem a oblékat se a chodit a chovat se skromně, abychom v ostatních nevyvolali pocit, že se chlubíme svými požehnáními, která nám byla dána.

​

(Výše uvedené spisy jsou založeny na úvahách Dr. Lale  Tuncer)

​

​

Citáty z Písma na téma „Pokora“.

"Když přijde pýcha, pak přijde hanba, ale s pokorou přichází moudrost." Přísloví 11:2  

​

"Pýcha člověka poníží, ale pokorný duch získá čest." Přísloví 29:23  

​

„Pokora je bázeň před Hospodinem; jeho mzdou je bohatství, čest a život.“ Přísloví 22:4

​

‚Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a najdete odpočinek pro své duše. Neboť mé jho je příjemné a mé břemeno lehké.' Matouš 11:29-30  

​

"Před pádem je srdce povýšené, ale pokora předchází čest." Přísloví 18:12  

​

Ježíš se posadil, zavolal Dvanáct a řekl: "Kdo chce být první, musí být posledním a služebníkem všech." Marek 9:35  

​

„Když tedy dáváte nuzným, neoznamujte to trubkami, jako to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby je druzí uctívali. Vpravdě vám říkám, že dostali svou odměnu v plné výši.“ Matouš 6:2  

​

"Pokyn moudrosti je bát se Hospodina a pokora je před ctí." Přísloví 15:33  

​

‚Dobrý a přímý je Hospodin; proto poučuje hříšníky o svých cestách. Vede pokorné v tom, co je správné, a učí je své cestě.“ Žalm 25:8-9  

​

‚Potom jim řekl: ‚Kdo přijme toto malé dítě ve jménu mém, mne přijímá; a kdo mne přijímá, vítá toho, který mne poslal. Neboť ten, kdo je mezi vámi všemi nejmenší, je největší.““ Lukáš 9:48  

​

„Musí se stát větším; Musím být méně.“ Jan 3:30  

​

'Neboť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.' Marek 10:45

​

„Nyní já, Nabuchodonozor, chválím, vyvyšuji a oslavuji krále nebes, protože všechno, co dělá, je správné a všechny jeho cesty jsou spravedlivé. A ty, kdo chodí v pýše, dokáže pokořit.“ Daniel 4:37  

​

"Ne nám, Pane, ne nám, ale tvému jménu buď sláva, pro tvou lásku a věrnost." Žalm 115:1

​

„Když se postíš, netvař se zasmušile jako pokrytci, protože si znetvořili tváře, aby ukázali ostatním, že se postí. Vpravdě vám říkám, že dostali svou odměnu v plné výši.“ Matouš 6:16

​

„Běda těm, kdo se hádají se svým Tvůrcem, těm, kteří nejsou nic jiného než střepy mezi střepy na zemi. Říká hlína hrnčíři: ‚Co to děláš? "Říká se ve vaší práci: 'Hrnčíř nemá ruce'?" Izajáš 45:9  

​

„Nyní, když jsem vám já, váš Pán a Učitel, umyl nohy, měli byste si i vy navzájem umývat nohy. Jan 13:14 | NIV

Přijít; pokloňme se v uctívání, poklekněme před Hospodinem, naším Stvořitelem.“ Žalm 95:6

​

‚Pán sesílá chudobu a bohatství; ponižuje a povyšuje.“ 1. Samuelova 2:7  

​

„Velmi se radujte, dcero Sionová! Křič, dcero Jeruzaléme! Hle, tvůj král k tobě přichází, spravedlivý a vítězný, ponížený a jezdící na oslu, na oslátku, oslím hříběti.“ Zachariáš 9:9  

​

"U tebe ne." Místo toho, kdo se chce mezi vámi stát velkým, musí být vaším služebníkem, a kdo chce být první, musí být vaším otrokem.“ Matouš 20:26-27  

​

"Co je to za lidstvo, že na ně pamatuješ, lidské bytosti, že se o ně staráš?" Žalm 8:4  

​

"Služebníci Nejmilosrdnějšího jsou ti, kteří chodí po zemi v pokoře, a když je nevědomí osloví, říkají slova pokoje." Korán 25:63

​

„Volej svého Pána s pokorou a v soukromí. Opravdu, nemiluje provinilce.“ Korán 7:55

​

"Pamatujte na svého Pána v sobě s pokorou a soukromě, aniž byste to ráno a večer oznamovali, a nebuďte mezi nedbalými." Korán 7:205

​

"Skloň k rodičům křídlo pokory z milosrdenství a řekni: Můj Pane, smiluj se nad nimi, když mě vychovávali, když jsem byl malý." Korán 17:24

​

"Skutečně úspěšní jsou věřící, kteří se pokořili ve svých modlitbách." Korán 23:02

​

„A neodvracej svou tvář od lidí s pýchou, ani nechoď v drzosti po zemi. Bůh opravdu nemá rád každého arogantního chlubiče.“ Korán 31:18

​

"A už jsme před tebou poslali posly k národům, pak jsme je zajali chudobou a strádáním, aby se snad mohly pokořit." Korán 6:42

​

"Dejte dobrou zprávu pokorným." Korán 22:34

​

„Vskutku, ti, kteří uvěřili a konali spravedlivé skutky a pokořili se před svým Pánem – to jsou společníci ráje; budou v něm věčně přebývat.“ Korán 11:23

​

​