Promoting peace and harmony from an Abrahamic perspective

Co je duševní pohoda?

Mentální pohoda popisuje náš duševní stav – jak se cítíme a jak dobře zvládáme každodenní život. Může se měnit z okamžiku na okamžik, ze dne na den, z měsíce na měsíc a z roku na rok. Duševní zdraví je stav člověka s ohledem na jeho psychickou a emocionální pohodu.

​

Proč je duševní pohoda důležitá?

​

Naše duševní pohoda  může ovlivnit pocit fyzické, emocionální a duchovní pohody. Může ovlivnit způsob, jakým vidíme a slyšíme, co je kolem nás, naši schopnost soustředit se a zvládat každodenní fungování a naše vztahy s ostatními. Může ovlivnit naši schopnost uvažovat, učit se a sdílet s ostatními a nakonec „růst“ jako jednotlivci.  

​

Jak duševní zdraví ovlivňuje fyzické zdraví?

​

Stav naší mysli  může mít obrovský dopad na naši fyzickou pohodu.  Naše úrovně duševního utrpení často přímo a nepřímo ovlivňují naši energetickou hladinu, naši schopnost spát, naši chuť k jídlu a úroveň vnímání fyzické bolesti. Každý z těchto prvků může mít dále negativní vliv na naši fyzickou pohodu a naše fyzické zdraví, pokud nejsme schopni dosáhnout dobré rovnováhy. Pokud je například ovlivněna naše chuť k jídlu, můžeme pociťovat nutkání jíst více, což může vést k nárůstu hmotnosti a zvýšit naše šance na trpět dalšími zdravotními problémy spojenými s přibíráním na váze, jako je cukrovka, srdeční onemocnění, riziko mrtvice, plicní onemocnění, rakovina. atd. Pokud jsme unavenější, můžeme cítit potřebu mnohem více spát, nebo pokud trpíme nespavostí či stresem – to může ovlivnit náš imunitní systém a schopnost našeho těla bojovat s infekcí. Léky, které nám mohou být předepsány na problémy s duševním zdravím, mohou mít také přímý vliv na naše fyzické zdraví kvůli vedlejším účinkům.  

​

Jak funguje duševní pohoda  ovlivnit duchovní zdraví?

​

Pokud se cítíme na dně nebo úzkosti nebo trpíme problémy se zvládáním vzteku, špatným spánkem, vysokou úrovní stresu, problémy se závislostí atd., je pravděpodobnější, že se na svět kolem sebe budeme dívat „negativním“ způsobem. Je pravděpodobnější, že věci, které lidé říkají nebo dělají, budeme interpretovat negativně – a pravděpodobněji si budeme „hrát oběť“ v našich běžných každodenních činnostech, v práci, doma, v našich vztazích. Je pravděpodobnější, že pociťujeme nízkou úroveň sebevědomí – pocity viny a „nedůstojnosti“, abychom se mohli rozvíjet nebo se soustředit na rozvoj svého duchovního zdraví. Nízká hladina energie může způsobit, že se budeme méně motivovat k účasti na meditacích, modlitbách a terapiích, které mohou pomoci našemu duchovnímu zdraví. Kvůli nízkému sebevědomí jsme méně schopni „milovat sami sebe“, a proto „milovat ostatní“. Čím méně jsme schopni milovat druhé, tím méně je pravděpodobné, že se budeme chtít zapojit do činností, které mohou pomoci druhým lidem – což navíc ovlivňuje náš vlastní duchovní pocit pohody. V tomto negativním stavu mysli je někdy duchovní schopnost člověka „napojit se“ na zdroj života – na Boha a vytvořit si zdravý vztah  s jejich Stvořitelem mohou být také ovlivněni, protože se stáváme méně přemítaví, méně všímaví a méně schopni se soustředit a „soustředit se“ na snahu zachovat si pozitivní a naději.

Když však trpíme špatným duševním zdravím, může nám to dát příležitost stát se duchovnějšími jinými způsoby. Někdy je to začátek a součást naší duchovní cesty. Může nás to podnítit k tomu, abychom si více uvědomovali své životy, svůj účel a pomůže nám to začít více přemýšlet a všímat si. Může pro nás upozornit na důležité ponaučení o nás samých ao světě kolem nás. Někdy musíme jít dolů – abychom se vcítili a porozuměli konceptům protikladů, abychom mohli jít zase nahoru a mohli si pak více vážit pozitiv. Jak bychom ocenili štěstí, kdybychom nepoznali smutek? Jak bychom ocenili vnitřní klid, kdybychom neprožívali úzkost? Jak rozumíme světlu z duchovní perspektivy, když neznáme temnotu? Jak se můžeme naučit nesobeckosti, když nezažijeme, jaké to je být „obětí“? nebo 'sebestřed?' Jak rozumíme a vcítíme se do druhých, kteří čelí zármutku pocitům popření, viny nebo hněvu – pokud jsme si tím sami neprošli? Jak můžeme pomoci ostatním, kteří se cítí na dně a bez naděje, když sami nevíme, jaké to je být na takovém místě? Také tím, že se cítíme skleslí a úzkostliví, nehodní a vinní – může to pomoci zvýšit naši úroveň pokory. Může nám pomoci připomenout, že nejsme tak soběstační, jak se někdy domníváme, a nemáme úplnou kontrolu nad svými životy, jak bychom si možná přáli nebo si mysleli. Může to pomoci udržet úroveň našeho ega na nízké úrovni a někteří zjišťují, že díky prožívání pocitů špatné nálady a nízkého sebevědomí je ve skutečnosti „schopnější“ napojit se na Boha a navázat s Ním čistší vztah. Pokud má někdo dobrý vztah se svým Stvořitelem – a cítí, že je schopen s Ním sdílet své myšlenky a pocity a věří, že nás slyší, chápe a miluje nás, může to lidem dodat pocit „naději“ a pomoci jim vytrvat zdravotní problémy. Může nám pomoci reflektovat a poučit se z našich negativních emocí a zkušeností, pomoci nám vcítit se do druhých a pomoci nám najít smysl a účel našich zkušeností tím, že je využijeme k pomoci druhým.  

​

Závislost na drogách, alkoholu nebo jiných omamných látkách může mít obrovský negativní dopad na náš pocit dlouhodobého štěstí, naplnění a duševního a duchovního zdraví. Mnozí z nás se schylují k alkoholu nebo kouření nebo nelegálním drogám pro krátkodobou dočasnou úlevu od úzkosti, stresu nebo deprese – nebo aby nám pomohli vyrovnat se s traumatickými událostmi, které se mohly stát v našich životech. Co si však možná neuvědomujeme, je, že naše těla si vybudují toleranci k těmto omamným látkám a blokují naši mysl a naši duši/duši/já v uzdravení zevnitř. Kromě toho mohou zhoršit naše příznaky úzkosti, nespavosti, stresu a deprese a zatemnit naši schopnost fungovat, reflektovat, učit se, zapojovat se a komunikovat s druhými a s nimi, a tedy i naše vztahy se sebou samými, s druhými a s Bohem. Vedou ke ztrátě „kontroly“, kterou máme nad svými emocemi a činy, a mohou vést k tomu, že se zapojíme do škodlivé řeči a chování vůči sobě i ostatním. Když dosáhneme bodu, kdy jsme na nějaké látce ‚závislí‘, je to, jako bychom se stali ‚otroky‘ této látky a upřednostnili ji před tím, co je pro nás skutečně prospěšné. Mnoho lidí, kteří se stanou závislými na škodlivých látkách, trpí vážnými duševními problémy, které nelze řešit lidsky, a nakonec trpí a ztrácejí peníze, přátelství, rodinu, milované, domovy, práci, auta a často nakonec i život. Další informace o způsobech, jak získat podporu při problémech se závislostí, viz (.....SDÍLET)

​

​

Podívejte se na „duchovní pohodu“ o tom, jak může duchovní zdraví pomoci a ovlivnit naši duševní, fyzickou a emocionální pohodu.  

​

Co mohu udělat pro zlepšení své vlastní duševní pohody?  

​

Mít víru:   

Víra ve vyšší bytost – v Boha – a víra, že naslouchá našim nejniternějším myšlenkám a pocitům a zná nás lépe, než se známe sami – může být samo o sobě obrovským „léčením“, které pomáhá odstranit  naše obavy z nás. Když se duše „odevzdá“ „Bohu“ a důvěřuje mu v dobách těžkostí a obtíží, takovým způsobem, že mu ten člověk „předá“ všechny své potíže – Když dosáhneme správné rovnováhy mezi úplným „odevzdáním“ Jeho Božské vůli - zatímco používáme svá srdce, mysl a duše k tomu, abychom hledali Jeho potěšení a zdokonalovali se - otevíráme se „učení“ a „růstu“, a proto vidíme těžkosti a boj jako „příležitost“ místo utrpení. Způsob, jakým my  vnímat a posuzovat změny situací od negativních k pozitivním a naše srdce se pokořuje Jeho přítomností ve všem, co děláme. Odstraňuje  osamělost ze srdcí a nahrazuje pýchu a negativitu  myslel se soucitem a mírem. Skrze víru v Boha zjišťujeme, že nic v tomto fyzickém světě nám nemůže způsobit duchovní utrpení a ztrátu – a pokud vůbec něco – pokud přemýšlíme, chápeme a hledáme Jeho moudrost – pak fyzické zápasy nám mohou přinést dokonce  blíže k Božímu království a k úspěchu. Pamatujme však na to, že víra – když jde ruku v ruce s „snažením se ze všech sil“ je nejúčinnější – Bůh pomáhá těm, kdo pomáhají druhým. Naše úzkosti mohou „zmizet“, když rozpoznáme pomoc, kterou nám poskytuje skrze víru a skrze vnímání duchovní říše.  

​

Sebekázeň:  Když se učíme a rozvíjíme sílu k sebekázni, učíme se lépe, jak ovládat a vyvažovat svůj čas, své činy, svou řeč a chování, a je pravděpodobnější, že budeme „úspěšní“ způsobem, po kterém naše duše skutečně touží. Prostřednictvím sebekázně se člověk může naučit, jak ovládat své sexuální touhy, emoce – jako je hněv, chtíč, chamtivost, aby naše chování nezpůsobovalo újmu nebo úzkost ostatním kolem nás.  což má za následek, že se tato negativní energie odráží zpět na nás samých. Sebedisciplínou můžeme zavést rutinu, kde se věci, které jsou důležité pro náš život, jako je meditace, modlitba,  trávit čas s našimi dětmi, nechodit pozdě do práce, nejíst příliš mnoho, dostatečně spát  - vše, co pro nás považujeme za důležité, co nám pomáhá, je vykonáno a na co se „nezapomene“. Může nám pomoci zabránit tomu, abychom se odchýlili a nerozptylovali každodenními problémy, kterým bychom mohli čelit, a může nám pomoci zůstat organizováni.  

​

Skutky laskavosti:   viz stránka 'laskavost'

Pravdivost:      viz stránka „hledání pravdy“.

​

Rozjímání:       Viz stránka „Modlitba a meditace“.

​

Sebereflexe:      Viz stránka 'Sebereflexe'

​

všímavost:      Viz stránka 'Všímavost'

​

Smích:  -Mít a  smysl pro humor může pomoci :)  

​

Strava:   Zlepšení našeho jídelníčku a zdravého stravování může mít také významný pozitivní dopad na naše duševní zdraví a energetickou hladinu. Další nápovědu naleznete v (.....)

Být fyzicky aktivní:

​

Když máme nízkou hladinu energie – někdy to poslední, co chceme udělat, je vstát z postele a cvičit. Když se cítíme demotivovaní – může být velmi obtížné dostat se ven na běh nebo dokonce vyjít z domu. Když jsou úrovně úzkosti tak vysoké, že se chcete vyhnout přítomnosti jiných lidí, pak i když chcete cvičit více – může to být velmi náročné a může to vést k záchvatům paniky a zhoršení úrovně úzkosti.  

​

Je však důležité si uvědomit pozitivní účinky, které může mít cvičení a udržování fyzické aktivity na naši duševní pohodu. Fyzická aktivita může pomoci uvolnit „endorfiny“ – přirozenou chemikálii, která se uvolňuje v našem těle a pomáhá navodit pocit „přirozené pohody“. Endorfiny jsou pro chlapce přirozeným způsobem, jak snížit bolest a zvýšit potěšení. Proto čím více endorfinů v těle máme – tím menší je pravděpodobnost, že zažijeme bolest – emocionální i fyzickou. Endorfiny nám také pomáhají posilovat sociální vazby – tj. spojit se s ostatními – a to pak také prospívá naší duševní pohodě. Uvolňování endorfinů může přímo i nepřímo pomoci zmírnit úzkost a depresi. Dostat se do rutiny a disciplíny pravidelného cvičení nebo fyzické aktivity může pomoci zlepšit naši fyzickou i duševní a emocionální pohodu. Jakmile jsme přesvědčeni o dopadu a potenciálu, který nám může pomoci, můžeme najít sílu vytrvat v počáteční fázi „čelit svému strachu“ (viz níže) a učinit tento počáteční krok. My nemusíme  ponořte se přímo dovnitř – můžeme to vzít pomalu – začněte procházkou po domě, chozením nahoru a dolů po schodech několikrát denně, prováděním domácích cvičení, pokud nechceme jít ven, – pak se možná půjdeme projít po bloku, pak jít do parku na delší procházku, pak možná začít běhat nebo běhat – každý jedinec je jiný a existuje mnoho způsobů, jak můžeme být aktivnější pomocí naší představivosti.

​

Jóga může být velmi užitečným způsobem, jak být fyzicky aktivní jemným způsobem, a zároveň pomáhá protáhnout naše svaly a uvolnit napětí, které může být způsobeno naším stresem a úzkostí.  

​

Čelit našim strachům:  Je čas odejít z nebezpečné situace, abychom prospěli sobě i ostatním – ale je také čas čelit tomu, čeho se bojíme, s odvahou – abychom se mohli „vymanit“ z pocitu kontroly. . Pokud situace, která v nás vyvolává úzkost, nemá logický základ a my cítíme, že děláme sobě i ostatním nespravedlnost tím, že se ze situace vyjímáme – naše duše může mít nutkání „promluvit“ proti řídícímu faktoru, ale možná náš nedostatek víry může vyústit ve strach, že by nám to mohlo ublížit nebo „trpět“. Zjistili jsme, že útěk před svými úzkostmi, nečelit jim a ve skutečnosti se jim vystavovat, může úzkost jednoduše zhoršit – a když jsme úzkostní, zbavíme se  obrana, naše zbraně – tím, že se budeme snažit chránit sami sebe, můžeme někdy ublížit druhým. Když čelíme strachu po  uznat, že je to „nejlogičtější“ věc – může nám to zpočátku způsobit nepříjemné příznaky, ale po chvíli zjistíme, že se už nebojíme, protože jsme si na to zvykli, učíme se to tolerovat, učíme se respektovat. a možná se to nakonec naučí milovat. Když čelíme tomu, čeho se bojíme, je pravděpodobnější, že se z toho poučíme. Když se učíme, získáváme moudrost, a čím jsme moudřejší, tím jsme silnější a lépe víme, jak se zbavit svých úzkostí...  

Spojení s lidmi:  Pojďme se zamyslet – co by mělo být na prvním místě – spojení s  Bůh? nebo spojení mezi sebou?  

​

Někteří říkají: ‚Jediná cesta k Bohu vede skrze vztahy s druhými‘. -Nicméně potom se náš vztah se Zdrojem veškeré existence stává závislým na vztahu s jiným člověkem - který, jak víme, může být někdy krátkodobý, pokud není založen na důvěře a závazku a věčné lásce z obou stran. 

Nemůžeme se na to podívat jinak? 

Zamysleme se nad tím, že možná způsob, jak se spojit s ostatními, je navázání vztahu s naším Stvořitelem?   A že prostřednictvím navázání lepšího vztahu s Ním se pak můžeme více propojit s ostatními v Jeho Stvoření? Takto nedochází k žádné přímluvě mezi člověkem a Bohem. A všechna ostatní duchovní spojení spoléhají nejprve na přímé spojení skrze Něho. Spojení je z Jeho perspektivy silné a věčné a jediný způsob, jak jej přerušit, je vybrat si z naší perspektivy. Stává se  pouto mezi mužem a ženou. Stává se poutem mezi lidstvem a všemi ostatními formami života a existence. 

A jak navážeme lepší vztah s Bohem? Je to ten na nejvyšším trůnu, kterému patří ty nejkrásnější vlastnosti, Pán světů. Stvořil nás očima, ušima, srdcem, myslí a emocemi, které můžeme vnímat a používat k uvažování způsobem, abychom viděli, slyšeli a rozuměli Jeho vlastnostem, abychom je mohli používat jako vodítko ve svém vlastním životě a v životě. naše vztahy s ostatními. Jeho Duch je ve všech, kdo milují a chtějí se o něj podělit. Jejich řeč je dobrá a jejich skutky plodné. Neboť jsou si vědomi toho, co se líbí nejmilostivějšímu, a používají Jeho vlastnosti jako vodítko a příklad pro své vlastní vlastnosti a chování. Vidí část sebe sama v Bohu, a tam dostanou svůj potenciál. Stávají se médiem, pomocí kterého mohou Jeho atributy prospět druhým ve fyzické sféře. Když vidí, že jejich řeč a chování jsou prospěšné pro ostatní pomocí vlastností, které je naučil, jsou potěšeni a vkládá mír do jejich duší, protože vědí, že to potěší ty nejsoucitnější, nejláskavější – zdroj všeho, Dárce míru. 

Bůh je přímluvou mezi mužem a sebou samým a mezi mužem a ženou. Vidíme se jeden v druhém a jsme schopni mezi sebou navázat důvěryhodný a láskyplný vztah, když si navzájem vyzařujeme Jeho Světlo svou řečí a chováním. Proto je vztah s Bohem tak důležitý, protože bez něj bychom nebyli dlouhotrvající, důvěřiví a milující  vztahy mezi sebou. Je-li člověk sám, kde je radost, která přichází ze sdílení zkušeností? jaký je smysl lásky a soucitu a laskavosti a radosti a odpuštění bez příjemců, kteří mohou mít prospěch z těchto konceptů?

​

Léky:

Při některých poruchách duševního zdraví lze použít tradiční i moderní léky. Někdy může jeden pracovat pro jednoho a druhý pro někoho jiného. Často však poskytují krátkodobou úlevu od špatné nálady, úzkosti, nespavosti, stresu atd. a člověk by měl v ideálním případě řešit základní faktory, aby mohl získat dlouhodobý přínos pro uzdravení.  

​

Když se cítíme tak nízko, máme výrazně sníženou hladinu energie, cítíme se demotivovaní, trpíme silnou úzkostí a špatnou úrovní koncentrace do té míry, že nejsme schopni fungovat a účastnit se činností, které nás mohou dlouhodobě léčit a pomáhat nám. řešit základní problémy, které způsobují, že se cítíme tak, jak se cítíme – léky, jako jsou antidepresiva a antianxiolytika, mohou hrát důležitou roli při zvyšování naší energetické hladiny a nálady a při snižování naší úzkosti na úroveň, abychom byli schopni fungovat a zapojit se dlouhodobě

terapie.  

​

Musíme být opatrní, abychom „nezamaskovali“ naše základní příčiny naší úzkosti, deprese a dalších negativních symptomů používáním dlouhodobých léků, jako jsou antidepresiva.  

​

„Deprese“ a obrácení se k Bohu

​

​

Deprese je porucha nálady, která způsobuje přetrvávající pocit smutku a ztráty zájmu. Může ovlivnit to, jak se cítíme, myslíme a chováme, a může vést k řadě emocionálních a fyzických problémů. Příznaky se mohou lišit od mírných, středních a těžkých a můžeme mít dobré dny a špatné dny – ale když použijeme slovo deprese – máme tendenci popsat „obecný“ stav člověka během určitého časového období.   

Mezi příznaky deprese patří špatná nálada, snížený zájem nebo potěšení z obvyklých činností, únava, podrážděnost, pocity nízkého sebevědomí, pocity viny, změna spánkového režimu, změna chuti k jídlu, beznaděj, snížená motivace, snížená schopnost koncentrace, ztráta paměti, sebevražedné myšlenky (v závažných případech). 

Život je nahoru a dolů. Všichni máme dobré dny a všichni máme špatné dny. Po útrapách přichází lehkost. V našich životech se často vyskytují události nebo stresory, které mohou způsobit, že se občas cítíme „na dně“ – a to je normální lidská emoce – je to způsob, jakým se naše těla a mozky přizpůsobují změnám a dávají smysl tomu, co se kolem nás děje. Mnozí zjišťují, že během těchto prostojů mohou lépe přemýšlet a lépe chápat – může jim to pomoci dodat sílu z jejich zkušeností a pomoci přinést pozitivitu z toho, co se naučili, jak pro sebe, tak pro ostatní. Některé příklady mohou být po zármutku milovaného člověka, po stresujícím rozvodu, ztrátě práce, finančním stresu atd.  

Někdy se však můžeme cítit „v depresi“ a nevíme proč. Člověk může žít materialisticky pohodlný život v obrovském sídle se svou rodinou, dobrou stabilní prací, jídlem na stole a tím, co by mnozí považovali za „dokonalý sen“, ale přesto mohou být nešťastní. V moderní medicíně máme tendenci přičítat to „chemické nerovnováze“ v mozku – a přestože chemická nerovnováha hraje roli a existují důkazy naznačující, že deprese se může vyskytovat v rodinách – tím, že ji jednoduše obviňujeme z toho, se někdy vyhýbáme převzetí odpovědnosti za svůj život. a naše emoce a duševní zdraví. -jsou důležité faktory, o kterých se mnozí necítí dobře mluvit, jako je duchovní pohoda a dopad, který může mít na naše duševní zdraví.  

Krátkodobě mohou být užitečné léky, např. použití antidepresiv pro ty, kteří trpí středně těžkými až těžkými depresivními příznaky včetně sebevražedných myšlenek – protože pomáhají synteticky nahradit chemické látky v našem mozku, které chybí, a poskytují klamné představy. pocit, že jsme šťastní. To může pomoci, pokud někdo postrádá motivaci k účasti a zapojení do terapie, která mu může pomoci dlouhodoběji. Léky však často neřeší základní problémy, které se týkají našich emocí. Proto se na ně tělo může stát dlouhodobě závislými – a bez léků nebo zjevného pochopení příčiny příznaků – nejsme schopni se správně vyléčit. Tím, že neprožíváme emoce deprese – a nejsme schopni je reflektovat – tím, že je jednoduše „zamaskujeme“, abychom mohli znovu normálně fungovat – nedokážeme nahlédnout do sebe, lépe se znát a riskujeme, že promeškáme příležitost k rozvoji našeho duchovního života. růst a zlepšit naši dlouhodobou duševní pohodu.

Role víry a spirituality během depresivních epizod může být velmi silná. Důkazy naznačují, že ti, kteří mají silnou víru v Boha a posmrtný život, mají mnohem menší pravděpodobnost, že budou jednat na základě sebevražedných myšlenek. Je mnohem méně pravděpodobné, že se obrátí na škodlivé látky a jsou závislé na lécích, které dlouhodobě maskují jejich příznaky. Víra nám může pomoci vytvořit pozitivní emoce z negativních, pokud dokážeme reflektovat naše chování, naše interakce s ostatními, vliv, který má naše řeč a chování na naše emoce. Prostřednictvím všímavosti, meditace a modlitby – často můžeme najít sílu a „naději“ ve vytrvalosti v náročných časech a prostřednictvím „učení“ z minulosti nám může pomoci vytvořit účel a smysl pro negativní zkušenosti a umožnit nám najít sílu odpustit sobě i druhým, a proto „postoupit“ z těžkých a náročných časů a „vzdát se“ pocitů hněvu a viny. „Pokání“ pro ty, kteří se cítí provinile za něco, co možná řekli nebo udělali, co mělo negativní a škodlivý účinek na ně nebo na druhé – a na ty, kteří věří v často odpouštějícího Boha – nám může pomoci jít dál. jít a napravit své chování, abychom se zlepšili a nepokračovali v negativních emocích spojených s tímto chováním. Může pomoci s pocity nízkého sebevědomí, osamělosti, úzkosti a dá nám sílu překonat naše náročné časy.

​

„Úzkost“ a obrácení se k Bohu

​

Úzkost je pocit úzkosti, nervozity nebo neklidu z něčeho s nejistým výsledkem. Někdy je také definována jako silná touha nebo zájem něco udělat nebo aby se něco stalo. Pocit obav a strachu je často  charakterizované fyzickými příznaky, jako je bušení srdce, pocení a pocity  stres.  

​

Úzkost má tendenci pramenit z přirozené lidské náklonnosti „bojovat nebo utíkat“. Reakce „bojuj nebo uteč“ (neboli akutní stresová reakce) je reakce, ke které dochází v našem těle v reakci na vnímanou škodlivou událost, útok nebo hrozbu přežití. Naše těla během těchto reakcí produkují hormony a látky, které nám mohou pomoci čelit vnímaným hrozbám nebo se jim pokusit uniknout. Jedinci s vyšší úrovní emocionální reaktivity mohou být náchylní k úzkosti a agresi – a to se může měnit od jednoho jednotlivce k druhému a být ovlivněno jinými faktory, jako jsou předchozí traumatické události nebo zážitky, které nebyly řešeny, mentální, emocionální, fyzické a duchovní pocit blaha.  

​

Boj nebo útěk je instinktivní zvířecí reakce, kterou naše těla mají a která má být „ochrannou“ pro naše přežití. Může být užitečné, pokud je vyvážené a vyskytuje se za vhodných okolností – ale může být velmi invalidizující pro jednotlivce a jejich duševní pohodu, pokud se vyskytuje v nesprávné situaci a ovlivňuje naši schopnost fungovat tak, jak si přejeme.  

Nejlepší způsob, jak se vypořádat s úzkostí – je čelit jí – snažit se pochopit, co nás znepokojuje – a místo toho, abychom se situaci vyhýbali – postupně se jí vystavovat (pokud to není přímo škodlivé pro nás nebo ostatní) . To umožňuje našemu mozku, aby se „přepojil“ tak, aby rozpoznal situaci a označil ji jako „nehrozí“, a naše těla pak přestanou produkovat hormony a chemikálie, které by normálně udělaly v reakci „boj nebo útěk“.  

​

Nakonec – pocit úzkosti pramení ze skrytých obav nebo obav, které člověk může mít. Pokud někdo v určitém okamžiku svého života zažil situaci, která vyvolala reakci na boj nebo útěk – může to být traumatický zážitek, který si náš mozek často pamatuje. Máme pak tendenci přirozeně se vyhýbat situacím, které s danou událostí nějakým způsobem souvisejí.

​

Obrátit se k Bohu o pomoc s našimi úzkostmi může změnit život. Spojením se s naším Stvořitelem můžeme někdy snáze „vzdát se“ potřeby ovládat situaci. Když víme, že se každý den snažíme se vším, co je v našich silách, vést dobrý život a abychom Ho uctívali, můžeme zbytek nechat na Něm, aby rozhodl, a přitom věřit, že cokoli se stane, bude k dobru.  Skvělým způsobem, jak se zbavit svých úzkostí, je jednoduše „dat to Bohu“. Když věříme ve Vyšší Sílu nebo Boha, který je Vševědoucí, ví, co je pro nás dobré a co je pro nás špatné, a kterému jsme se zcela „vydali“ – proč je tedy potřeba se bát? proč je potřeba se znepokojovat? proč je potřeba se bát? Když skutečně sjednotíme své duše s Jeho Božským záměrem – a obracíme se k Němu s žádostí o pokání, o pomoc a vedení, zatímco se ze všech sil snažíme vést spravedlivý život, často zjistíme, že naše úzkosti budou vyléčeny. Nemusí to být zázračná událost během krátké doby – bude to záviset na několika dalších faktorech a může vyžadovat pomoc s léky atd., pokud někdo trpí silnou úzkostí a nepovažuje se za duchovního nebo s vírou v Bůh - ale je to dlouhodobější možnost léčení pro ty, kteří mají zájem prozkoumat.  

​

„Insomnie“ a obrácení se k Bohu

​

Příznaky nespavosti zahrnují potíže s usínáním, probouzení se několikrát v noci a pocit únavy během dne. Mezi běžné příčiny nespavosti patří stres, úzkost, příliš mnoho hluku v noci, pocit přílišného tepla nebo chladu, přílišná konzumace kofeinu a alkoholu.  

Stres hraje hlavní roli v prevalenci tohoto příznaku v našem životě. Starosti o práci, školu, zdraví, finance, rodinu, přátele, globální problémy, každodenní činnosti a pochůzky – mohou udržet naši mysl v noci velmi aktivní, takže je těžké spát. Stresující životní události nebo traumata, jako je smrt nebo nemoc blízké osoby, rozvod nebo nové zaměstnání nebo ztráta zaměstnání, mohou také vést k nespavosti.  

Nespavost, úzkost a deprese jdou často ruku v ruce. Příznaky se mohou překrývat a mnozí z nás, kteří pociťují úzkost, mají také potíže se spánkem. Nespavost může být také příznakem deprese a jít ruku v ruce s dalšími emocemi, jako jsou pocity viny, hněv, špatná nálada atd.  

Akutní nespavost – je krátkodobá epizoda potíží se spánkem.

Chronická nespavost – je dlouhodobý typ potíží se spánkem.

Komorbidní nespavost – je nespavost, která se vyskytuje u jiného stavu.

Počáteční nespavost – potíže se spánkem na začátku noci.

Udržovací nespavost – je neschopnost zůstat spát.

Léčba - Následující může pomoci s příznaky nespavosti:

1. Kognitivně behaviorální terapie: CBT-I je strukturovaný program, který nám může pomoci identifikovat a nahradit myšlenky a chování, které způsobují nebo zhoršují problémy se spánkem, návyky, které podporují zdravý spánek. Učí nás rozpoznávat a měnit přesvědčení, která ovlivňují naši schopnost spát, a proto nám pomáhá eliminovat negativní myšlenky a obavy, které nám nedávají spát. Behaviorální částí CBT-I je spánková hygiena a pomáhá rozvíjet dobré spánkové návyky a vyhýbat se chování, které nám brání v dobrém spánku. Zlepšení spánkové hygieny zahrnuje: Stanovení pravidelného spánkového plánu, pečlivé zdřímnutí, necvičení fyzicky ani psychicky příliš blízko před spaním, omezení starostí, omezení vystavení světlu v hodinách před spaním, vstávání z postele, pokud se necítíte ospalí když jste v posteli do půl hodiny, nepoužívat postel k ničemu jinému než ke spánku nebo sexu, vyhýbat se alkoholu, stejně jako nikotinu, kofeinu a dalším stimulantům v hodinách před spaním a mít klidné, pohodlné a tmavé prostředí pro spánek.

2. Léky: Při těžké akutní nebo chronické nespavosti, která v důsledku nedostatku spánku ovlivňuje naši schopnost fungovat během dne, může někdy pomoci léčba sedativy. Pokud je nespavost komorbidní (souvisí s jiným stavem), pak léčba tohoto jiného stavu může zjevně pomoci – např. obstrukční spánková apnoe nebo deprese. Mnoho způsobů léčby, které nám pomáhají spát, však může být návykové a naše tělo si na ně může vyvinout toleranci, takže pokud je to možné, je vždy lepší se jim z dlouhodobého hlediska vyhnout. Samozřejmě mají také vedlejší účinky. Prospěšné mohou být i bylinné čaje a terapie.

3. Udržování aktivní během dne nám může pomoci, abychom se v noci cítili unavenější, a proto nám pomůže lépe spát. Cvičení během dne (nejen před spaním) tedy může mít velký vliv na náš přímý i nepřímý pocit fyzické i psychické pohody. 

4. Meditace a modlitba – mohou pomoci tím, že nám pomohou přemýšlet a uvědomit si základní starosti a potíže, které můžeme mít, a mohou být uvolněním úzkosti a napětí, což může mít dobrý dlouhodobý účinek na naši schopnost spát.  

​

„Zármutek“ a obrácení k Bohu

​

Zármutek je proces truchlení nebo truchlení nad ztrátou někoho nebo něčeho, co bylo pro nás výjimečné. Můžeme truchlit nad ztrátou života, vztahu, přítele nebo milence a mnoha dalších věcí nebo lidí, na kterých nám záleželo a které jsme ztratili. - Je to koncept, kterému musíme někdy v životě čelit. Čím více milovaných máme, tím je pravděpodobnější, že budeme muset znovu a znovu čelit zármutku. Čím více milujeme, tím silnější bývají naše pouta a tím větší může být pocit ‚ztráty‘, když ztratíme milovanou osobu.  

Je důležité „připravit“ sebe i ostatní na ztrátu, protože se to může stát kdykoli, kdekoli a komukoli z nás, kdo má srdce a cítí emoce. Všechno v tomto životě je „dočasné“ a jednoho dne skončí. Naše vlastní životy jednoho dne také skončí a způsobí bolest ze ztráty a zármutku pro ty, kteří nás milují.  

Ti, kteří mají tendenci se s úmrtím vyrovnat nejlépe, jsou ti, kteří se připravili a přemýšleli o konceptu „smrti“. Tím, že si každý den připomeneme, že na tomto světě nebudeme žít věčně, že vše je dočasné a že jednoho dne všichni zemřeme, můžeme být ve skutečnosti zdraví a pomoci „normalizovat“ koncept ztráty a zármutku tím, že nám všem připomeneme, že nejsme sami, všichni tomu musíme čelit a můžeme to snáze přijmout, když se nám to stane. Ti, kteří nepřipraví svou duši a mysl na „ztrátu a zármutek“, s větší pravděpodobností utrpí šok a příznaky „posttraumatického stresu“, pokud se jim to stane neočekávaně. Občas je zdravé ‚očekávat nejhorší, ale doufat v to nejlepší‘. Tím, že si připomeneme, že naši milovaní nám mohou být náhle odebráni, nám také umožní být vděčnější za čas, který s nimi v současnosti strávíme, a zvýšit tak pravděpodobnost, že si každý okamžik se svými milovanými budeme užívat a být šťastnější. naše vztahy a přitom přehlížet a odpouštět jejich chyby. U těch, kteří to dělají, je méně pravděpodobné, že budou trpět procesem truchlení nad ztrátou milovaného člověka – protože vědí, že se rozešli v dobrém. Ztráta milovaného člověka během nebo po hádce nebo konfliktu, který nebyl vyřešen, může být extrémně obtížným zážitkem a způsobit pocity hněvu, viny a dlouhodobé posttraumatické depresivní příznaky.   

Proces zármutku může být jako emocionální jízda na horské dráze, ale obvykle zahrnuje následující čtyři fáze, ne nutně v tomto pořadí:

Odmítnutí 

Hněv 

Vyjednávání – obrat k vyšší moci

Deprese

Přijetí  

Další informace o procesu zármutku – viz: MYSL, … atd

Někdy může trvat dlouho, než se lidé dostanou z popírací fáze zármutku – zvláště pokud ke ztrátě došlo v době, kterou nejméně očekávali. To je důvod, proč každý reaguje na ztrátu jinak – někteří z nás dlouho nebrečí a nevydávají své emoce ze sebe, protože můžeme být stále ve fázi „popírání“. To je velmi často vidět po rozpadu vztahu – když jedna nebo druhá strana „popírá“, že se blíží konec kvůli podvědomému strachu z toho, jak jejich tělo a emoce zareagují nebo se vyrovnají s realitou situace. Svým způsobem se naše těla a mysl „připravují“, dokud nejsou připraveny konečně čelit ztrátě a vypořádat se s ní. Během této fáze je důležité neobracet se k látkám, jako je alkohol nebo drogy, abychom „zablokovali“ naši schopnost přejít do další fáze, protože pak jsou naše mozky ještě méně schopné pohnout se vpřed a čelit realitě situace. To může vést k „útěku“ a „závislosti“, které pak a často vedou – vést k dalším problémům v našem životě – což ještě více ztěžuje schopnost vypořádat se se ztrátou – kvůli jiným vztahům a podpůrným mechanismům. postižený.  

Mnozí z nás pociťují emoci „hněvu“ po ztrátě milované osoby nebo vztahu, který nám byl vzácný. Někdy máme hněv na druhou stranu, někdy na sebe a někdy na Vyšší sílu, ve kterou můžeme věřit. Zde je často užitečné si připomenout, že nemáme všechny odpovědi. Někdy se nám mohou stát negativní věci, ale později zjistíme, že z toho vzešlo něco pozitivního – jakkoli se to může zdát obtížné vidět v době ztráty a hněvu – a pro ty, kdo věří v Boha – si připomenout, že On ví nejlepší to, co je dobré pro nás a co je špatné pro nás a také pro naše blízké – to, že nerozumíme důvodu, proč se něco stalo, neznamená, že z toho nevzejde dobro. V našich životech se děje mnoho událostí, které se nám zdají nespravedlivé, např. utrpení dětí, ztráta atd. vůči lidem, o kterých máme pocit, že si to „nezaslouží“, a často je to právě tato myšlenka, která nás „zlobí na Boha“ a může být velmi zkouškou. naše víra.  

Smlouvání je často fází ztráty a zármutku, kterou procházíme všichni. Často to zahrnuje obrácení se k Vyšší Síle – aby nám pomohla dát sílu a naději jít vpřed. Mnozí z nás se modlí za své milované, nebo se modlí za spravedlnost pro sebe i pro ně, nebo „vyjednáváme“ tak či onak s Vyšším zdrojem, např. „pokud mi pomůžeš, udělám to… nebo tamto…“ nebo „pokud pomůžeš našemu milovanému, udělám to či ono…“  

Stádium vyjednávání nebo obracení se k Bohu často přichází poté, co jsme pokořeni realitou šokujícího zážitku ztráty něčeho pro nás výjimečného, zvláště pokud jsme zapomněli, že tento život je dočasný nebo pokud zažíváme pocity extrémního utrpení a emocionální bolest nebo vina tak či onak. Máme tendenci smlouvat, než konečně „přijmeme“ situaci ztráty nebo zármutku. Někdy věřit, že jsme uzavřeli „smlouvu“ s Vyšší mocí, nám může pomoci dodat sílu jít dál, pokud se budeme držet své strany dohody.  

Jiní nemusí mít pocit, že jsou na místě vyjednávat, nebo se domnívají, že je to špatné – v obou směrech – obrátit se k Bohu může být nesmírně užitečné a pomoci nám přímo se spojit s naším Stvořitelem a dát nám sílu a smysl, naději a mír, abychom může přejít k přijetí a učení a růstu, navzdory ztrátě milované osoby nebo něčeho, co je pro nás drahé.  

Často ti, kdo věří v posmrtný život a v Boha odpouštějící a milosrdnou povahu, najdou sílu v myšlence, že jednoho dne budou moci znovu vidět svého milovaného v příštím životě, a tak přijmou, že ztráta je jen dočasná a že o jejich milovanou osobu se „stará“ – takže je snazší se s tím vypořádat.  

Přijetí může u některých trvat déle než u jiných. Úroveň naší předchozí přípravy, vyhýbání se alkoholu a drogám během procesu zármutku, množství podpory, kterou máme kolem sebe, úroveň naší víry ve Vyšší moc nebo Boha, sílu našeho vztahu s naším milovaným, kterého jsme ztratili. než nám byly odebrány, a mnoho dalších faktorů – může ovlivnit naši schopnost „přijmout“ ztrátu někoho nebo něčeho, co je nám drahé.  

​

„Posttraumatická stresová porucha“ a obrácení se k Bohu

​

​

​

„Sebevražedné myšlenky“ a obrácení k Bohu

​

​

​

'Závislost' a obrácení se k Bohu

​

​

Co můžeme udělat, abychom pomohli druhým překonat jejich psychické problémy?  

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​